Bretaň - informace
Bretaň (francouzsky Bretagne, anglicky Brittany, bretonsky Breizh) je jeden z 26 francouzských regionů. Bretaň zabírá velký poloostrov na severozápadě země. Je to nejzápadněji položené území Francie - nejzápadnější bod pevninské Francie je Pointe du Raz 48° 2′ 25″ s. z. š.; 4° 44′ 27″ z. z. d. Bretaňský poloostrov leží mezi kanálem La Manche na severu a Biskajským zálivem na jihu. Rozloha Bretaně je 27 208 km2 a na tomto území žije 3,6 miliónu obyvatel (2004). Region je rozdělen na 4 departementy: Côtes d'Armor, Finistère, Ille-et-Vilaine a Morbihan. Původně k Bretani patřilo i území dnešního departementu Loire-Atlantique, jehož hlavní město Nantes bylo do 16. století hlavním městem Bretaně. Jihovýchodní část Bretaně s Nantes byla od ostatní země oddělena francouzskou vládou v roce 1941. Rennes se pak stalo novým hlavním městem Bretaně a Nantes se stalo hlavním městem nového regionu Pays de la Loire. Existují tendence znovu připojit Nantes k regionu Bretaně.
Historie Bretaně:
Bretaň pod názvem Armorica patřila do římské provincie Lugdunensis, po příchodu Keltů do oblasti v 5. - 6. století nese dnešní název. Bretaň byla a zůstala keltská. Přítomnost tohoto původního evropského národa je prokázána už v 6. století př. n. l. Římané jej sice později zatlačili až na Britské ostrovy, ale v 5. a 6. století přišlo právě odtud, z oblasti Walesu a Cornwallu, několik přistěhovaleckých vln keltských přesídlenců. Místní Galové však ochotně přijali jejich jazyk i prapůvodní zvyky, a znovu tak budovali svou staronovou vlast. Někdy v té době dostala Bretaň i své jméno. Přistěhovalci nazývali poloostrov Breiz Izel (Malá Británie), později jen Brittany a z toho vzniklo Bretagne, česky Bretaň. Od 10. století byla Bretaň vévodstvím. Roku 1166 připadla sňatkem Anglii a v roce 1213 kapetovským hrabatům z Dreux. V roce 1379 získali vládu Montfortové. Dědička Bretaně Anna de Montfort byla nucena po vpádu francouzských vojsk zrušit sňatek z roku 1490 s Maxmiliánem I. Habsburským. Roku 1491 se provdala za Karla VIII. a roku 1499 za Ludvíka XII. Sňatkem dcery Claudie s francouzským králem Františkem I. v roce 1514 byla fakticky Bretaň připojena k Francii. V roce 1532 byla vyhlášena trvalá unie Bretaně a francouzské koruny. Její obyvatelé jsou tradičně v opozici k centrální vládě a mají pro to své důvody, neboť Bretaň je po Korsice druhou nejchudší oblastí Francie. Po Velké francouzské revoluci byla Bretaň rozdělena do čtyř departementů. Bretonci si stále uchovávají vlastní jazyk, bretonštinu, a dokonce se vyučuje i na školách.Bretaň je kraj mlh, nízko plujících mraků, kraj tmavého a chladného moře - tedy kraj napohled drsný a nevlídný. Je to však také kraj barevných a veselých rybářských bárek ležících na vysychajícím písku, takových, jaké známe z obrazů Jana Zrzavého. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je na pobřeží Bretaně jedním z nejvyšších na světě, místy Atlantský oceán ustupuje do vzdálenosti až 10 kilometrů. Řídce osídlené, převážně zemědělské vnitrozemí charakterizují svažité pastviny se strakatými stády krav. Téměř pravidelná šachovnice tu zelených, tu hnědých, až na půdu vypasených pozemků je ohraničena živými, pichlavými ploty a kamennými terasami.
Bretaňský poloostrov vyplňuje Armorický masiv - Armorique (bretaňsky Žulová země). Masiv byl vyvrásněn v mladších prvohorách hercynským vrásněním současně se Středofrancouzským masívem, ale i s Českým masivem a dalšími pohořími. Geologicky je to tedy nejstarší území Francie a vzhledem ke stáří masivu je reliéf silně zarovnaný, s plochými hřbety odolnějších hornin protáhlými ve směru východ - západ. Průměrná výška přesahuje jen málo přes 100 metrů. Nejvyšším bodem Bretaně je Roc Trévezel o výšce 384 m n.m.
Charakter zemědělství do značné míry určuje oceánské podnebí s hojností srážek po většinu roku, s malými teplotními rozdíly mezi létem a zimou (rozdíl extrémních měsíců je jen 10°C, v Praze je rozdíl 20°C), typické jsou silné západní větry. Kyselé horniny nebyly vhodnou přírodní podmínkou pro vznik dobrých půd. Jen houževnatým úsilím venkovanů se za staletí podařilo na nemalých plochách Bretaně vytvořit dobrou půdu, často s pomocí přirozených hnojivých látek mořského původu. Specialitou v rostlinné výrobě je raná zelenina v nejúrodnějším pruhu na severu a jablka na mošty. Uspořádání pozemků je typu "bocage", v podobě geometricky vyměřených, většinou malých polí, luk a pastvin, obklopených náspy se stromy a keři. Lesů je jen asi 5% plochy. Oblast je jednou z hlavních základen Francie v živočišné výrobě, zejména v chovu hovězího dobytka.
Pro Bretaň je typické tradiční venkovské osídlení. Kamenné domy obložené na návětrné straně břidličnatou krytinou od střechy až po chodník, chrámy připomínající pevnosti - to jsou typické znaky tohoto kraje, který byl kdysi, podobně jako Portugalsko, označován za „konec světa“. „Finister“ či „Finistére“ neznamená nic jiného, než latinské „finis terrae“. Kraj bičovaný krutým počasím, příbojem a kdysi také nájezdy saských, galských a normandských nepřátel. Bretaň je především zemí moře. Dokonce i v kostelech jsou před oltářem na podstavcích modely lodí. Mlha, prosycená slanou vůní, skrývá mnohá tajemství, kvůli nimž turisté tento kraj rádi navštěvují, opalovat se na sluníčku není často dopřáno. Moře je však nádherné, i když je voda studená. Moře je plné života. Na trzích pobřežních vesnic a městeček najdete netušené bohatství mořských ryb a živočichů. A nejen to - můžete si je dokonce nasbírat sami. Bretaňské ústřice patří k nejlepším. Pro Bretaň jsou typické galette a crèpe. Crèpe se podobá naší sladké palačince, galette je placka z pohanky. Popularita crèpe se rozšířila do celé Francie a nastoupila cestu i do dalších zemí, koneckonců i u nás už lze najít „crèperie“ s proslulou bretaňskou pochoutkou. Bretaňské galette i crèpe doprovází cidre, jablečný mošt s malým procentem alkoholu. Je původně nápojem z Normandie, ale v Bretani se rychle zabydlel. Odrůda vína muscadet byla do Bretaně převezena z Burgundska. Žulové podloží země a mořské klima jí dodávají zvláštní buket, který se obzvláště hodí k rybím pokrmům.
