Bretaň - vnitrozemí
Pro Bretaň jsou ze stavebních památek typická seskupení zvaná "enclos paroissial" (v doslovném překladu "farní ohrada"), stavěné v 15. - 18. století. V té době měla Bretaň jenom několik městských center, ale zato mnoho vzkvétajících venkovských osad, které bohatly z námořního obchodu a výroby látek. Velkolepé církevní monumenty, z nichž některé se stavěly i více než 200 let, budovali obyvatelé malých vesnic jako projev oddanosti Bohu, ale také s mnohem pozemštější touhou předčit své sousedy. Skládají se z římskokatolického kostela, kostnice, kalvárie a vítězné brány a jsou obklopena kamennou zdí. Pocházejí z renesanční doby a jsou dokladem uměleckých schopností venkovských lidí, hlavně v západní Bretani. Interiéry kostelů obvykle zdobí obrazy a sošky místních světců a výjevy z jejich života, nádherné jsou vyřezávané příčné trámy a mobiliář. Kamenné plastiky zpodobňují biblické výjevy, které měly poučit a inspirovat návštěvníky. Díla jsou porostlá lišejníky, někdy i mechem.
Pleyben - městečko proslulé typickým bretaňským seskupením staveb a soch, zvaným enclos paroissial ze 16. - 17. století. Zdejší kalvárie je snad nejmohutnější ze všech v Bretani. Kalvárie byla přemístěna na mohutný podstavec připomínající bránu. Kostel sv. Germaina má dvě věže, jednu renesanční s kopulí, druhou s gotickou špicí.
St-Thégonnec patří k nejznámějším místům bretaňského vnitrozemí. Na mírné vyvýšenině se uprostřed obce tyčí kostel s mohutnou západní věží, zasvěcený Panně Marii a biskupovi Thégonnekovi, jednomu z místních světců, který je zde velmi silně uctíván. Před kostelem je umístěna krásná kalvárie z roku 1610. Tato farní ohrada patří k nejucelenějším v Bretani a rozhodně by neměla být během cesty do Bretaně vynechána.
Guimiliau - kostel je zasvěcen sv. Miliau, který je jakousi bretaňskou obdobou sv. Václava, ovšem na rozdíl od našeho světce je jen obtížně historicky doložitelný. Zdejší kalvárie patří k nejbohatším. Pochází z let 1581 - 1588 a zdobí ji přes 200 postav, z nichž mnohé mají na sobě oděv ze 16. století, je to jakási „bible chudých“. Najdeme také bretaňskou mravoučnou specialitku, Catell-Gollet, hříšnou Katku. Reliéf ji zobrazuje jako krasavici oděnou pouze do dlouhých vlasů, kterou šklebící se čert chytil vidlicí za krk a strká ji do pekelné tlamy.
Quimper - jméno města pochází z bretaňského slova „kemper“, což znamená soutok, spojují se tady Steir a Odet. Ve městě je pravděpodobně z celé Bretaně nejvíc znát tradiční provinční atmosféra. Ve dnech trhů a poutí je zde možno spatřit lidové kroje a zvyky. Katedrála St-Corentin je zasvěcena biskupu Corentinovi, který město založil. Začala se stavět v roce 1240 a je nejstarší gotickou památkou v Dolní Bretani.
