Bretaň - Megalitické památky
Oblast Bretaně byla osídlena už v prehistorické době a do vysokého stupně kultury obyvatel a jejich tehdejšího duchovního života nám dávají nahlédnout kamenní svědkové, menhiry a dolmeny. Menhiry a dolmeny v oblasti Carnacu pocházejí ze 3. a 2. tisíciletí př. n. l. Kolem roku 500 př. n. l. přišli Keltové, kteří vynikali v umění zpracovávat kov a navázali na předešlou kulturu.
Megalit - slovo odvozené z řečtiny: „mega“ znamená velký a „lithos“ je kámen. Megality tedy nazýváme stavby zbudované z velkých kamenných bloků.
Dolmen (v bretonštině „kamenný stůl“): stavba z velkých kamenných bloků postavených na výšku, na kterých jsou umístěny vodorovné kameny, které vytvářejí jednu nebo několik komor propojených chodbou. Dolmeny byly pravděpodobně hromadnými hroby.
Menhir (v bretonštině „dlouhý kámen“): vztyčený kámen někdy i opracovaný či se symboly, jehož výška se pohybuje od necelého metru do 20 metrů; menhir se vyskytuje osamoceně nebo ve skupinách, řadách či kruzích. Jejich umístění není náhodné, často menhiry nalezneme na vyvýšeném místě nebo v blízkosti důležitých bodů jako např. pramen, strážní místo, sedlo, rozcestí.
Tumulus (v latině „hromada zeminy“): tímto termínem označujeme kamennou hrobku, úplně pokrytou kameny nebo zeminou, a na rozdíl od dolmenu nepřístupnou. Domníváme se, že zde byly pohřbeny význačné osobnosti.
Carnacké řady
Severně od Carnacu se nachází velké množství vyrovnaných řad přesně seřazených menhirů. Carnac je světovým unikátem, kde se nacházejí tři obrovská seskupení menhirů v celkovém počtu kolem 3000 kamenů v řadách o délce téměř 4 kilometry. Lid mladší doby kamenné, který tyto monumentální řady menhirů u Carnacu postavil zhruba v letech 3500 - 1800 př. n. l., vyznával kult slunce. Vzdálenosti mezi kameny a zejména jejich orientace nahrávají hypotéze, že Carnac byl jakýmsi slunečním chrámem. Řadová seskupení jsou orientována astronomicky buď severojižním směrem, nebo na východy a západy slunce ve dnech rovnodennosti. Každopádně nad schopnostmi našich předků, kteří dokázali před 6000 lety pomocí primitivních nástrojů vztyčit menhir o výšce 20 metrů a váze 300 tun, zůstává rozum stát. V případě carnackých megalitů je známo, že je uctívali Keltové, starověcí Římané i křesťanští Bretaňci, kteří už do kamenů vytesávali znamení Krista, nebo přímo u nich vztyčovali své kamenné kříže.
Le Ménec je další významnou prehistorickou lokalitou. Zde se nachází celkem 11 řad menhirů a v nich je umístěno 1200 kamenů, délka řad je 1 kilometr, šířka 100 metrů, jsou zakončené oválem.
Kermario - nachází se východně od Le Ménecu, délka je 1,2 kilometru, je zde 11 řad menhirů. Je to jeden z nejdelších velkých systémů s 1000 menhirů různých velikostí od 6,4 metru po 0,5 metru. Menhiry v Kermariu jsou situovány směrem ke kolmému kameni, který označuje vchod do chodbovitého hrobu Kercado. Jeho součástí je rozměrná trávou pokrytá mohyla s jediným kamenem na vrcholu. Uvnitř vede kameny obložená chodba do čtvercové kamenné síně, místa posledního odpočinku mnoha generací. Tato mohyla je nejstarší dochovanou stavbou v celé Evropě - byla postavena kolem roku 4700 př. n. l., a to tak, aby její vchod směřoval do místa, kde vychází Slunce o zimním slunovratu.
Kerlescan je téměř čtvercová sestava s asi 600 menhirů ve 13 krátkých řadách, které po 800 metrech končí půlkruhem 39 obrovských menhirů. Menhiry mají různé velikosti od 4 metrů do 0,8 metru.
Locmariaquer
Památky na nalezišti Locmariaquer vznikly před 6500 lety v období poslední prehistorické epochy - neolitu. Jsou
tady tři monumenty: Grand Menhir Brisé, Table des Marchand a Tumulus Er Grah.
Grand Menhir Brisé - tento kámen, známý také jako Velký rozlomený menhir, býval největším megalitem v celé Evropě. Snad představoval nejdůležitější kámen obrovské měsíční observatoře, ale možná měl jen střežit mrtvé. Menhir dosahoval výšky 20 metrů a vážil 280 tun, nyní je rozlomen do několika obrovských kusů.
Table des Marchand je dolmen známý jako Stůl obchodníků, oválný hrob v průměru 25 - 30 metrů, známý pro své rytiny. Je to chodbový hrob s jednoduchou komorou, původně část kruhové mohyly. V současnosti pokrývá tento dolmen hromada kamenů, tzv. mužíků. Tento celek byl postaven kolem roku 3900 př. n. l. Dolmeny sloužily jako hromadné hroby využívané většinou po několik staletí.
Tumulus Er Grah je obrovský a do roku 1991 téměř neznámý monument, který patří do kategorie uzavřených hrobek. Stavba tumulu probíhala v několika fázích od let asi 4500 let př. n. l. (stavba pohřební komory) do let asi 4000 př. n. l., kdy dochází k rozšíření dvěma směry, na sever a jih, pomocí kamenných zídek. Tumulus získal svou původní podobu až po ukončení restaurátorských prací v roce 1992.
Na poloostrově Crozon jsou snadno přístupné menší, ale zato volně přístupné velmi krásné řady menhirů Lagatjar. Nedaleko Camaret-sur-Mer stojí tři řady menhirů, jsou tvořeny kvádry ze zářivě bílého křemene. V roce 1928 byly tyto megality zrestaurovány a dodnes není jisté, zda tím neutrpěl jejich původní vzhled.
