Bretaň - Nantes
Hrad bretaňských vévodů (Château des ducs de Bretagne) byl původně postaven na břehu Loiry. Stavbu hradu začal v roce 1466 František II., vévoda Bretoňský. Po jeho smrti pokračovala jeho dcera Anna Bretoňská. V roce 1598 tady Jindřich IV. často diskutoval o náboženských svobodách pro francouzské protestanty. Na základě těchto diskusí byl nakonec v nantské katedrále podepsán Edikt Nantský. Hrad působí velmi mohutným dojmem i když byl mnohokrát přestavován. Masivní opevnění hradu nedoznalo žádných výrazných změn a část obvodového hradního příkopu zaplňuje voda. Uvnitř hradeb stojí dost nesourodá směsice budov přistavovaných podle různých stylů v průběhu staletí. Od 18. století do 1. světové války byl hrad používán jako vojenská kasárna. Během této doby byla část zničena, v roce 1800 explodovala Tour des Espagnols (Španělská věž). V roce 1915 byl hrad předán městu a změněn na městské muzeum, ale armáda jej opustila až v roce 1921. Otevření muzea dekoračního umění v roce 1924 naznačilo začátek nového údobí jako muzejního komplexu. Po dlouhé rekonstrukci byl hrad v roce 2007 znovu otevřen veřejnosti. Je zde expozice dokumentující dějiny Nantes včetně koloniálních pojítek a aktivit souvisejících s otrokářstvím v 18. a 19. století.
Katedrála sv. Petra a Pavla (Saint-Pierre-et-Saint-Paul)
Stavba katedrály trvala 450 let (1434 - 1893), přesto se vyznačuje velkou jednotností stylu, je postavena v gotickém slohu. Vévoda Jan V. si přál z ní učinit největší kostel v Bretani a důstojné místo pro hrob svého otce. Právě zde 13. 8. 1598 Jindřich IV. podepsal Edikt Nantský, který zaručil rovnoprávnost katolíků a protestantů. Edikt měl 92 článků a byl to první dokument v Evropě, týkající se náboženské svobody. Za vlády Ludvíka XIV. byli někteří protestanti přesvědčováni, aby přestoupili na katolickou víru a nakonec král, znepokojený množstvím konverzí zrušil Edikt Nantský v roce 1685 a tím vyvolal exodus asi 200 tisíc hugenotů do Anglie, Holandska, Německa a Švýcarska a zbavil tak Francii jedné z nejcennějších součástí obyvatel. Když v roce 1800 explodovala hradní zbrojnice, tlaková vlna roztříštila chrámové sklo více než 200 metrů vzdálené katedrály sv. Petra a Pavla. To však byla jen jedna z mnoha katastrof, které katedrálu postihly. Za revoluce byla využívána jako stáj, za 2. světové války se stala obětí bombardování a v roce 1971, kdy se zdálo, že už bude vše v pořádku, ji poškodil požár. Po renovačních pracích byla konečně znovu otevřena 31. května 1985. Ukrývá v sobě hrobku Františka II. a jeho manželek. Rozměry katedrály: výška věží 63 metry; výška hlavní lodi 37,50 metru; výška střechy 49 metrů; šířka 38,50 metru; délka 103 metry.
Botanická zahrada (Jardin des Plantes) se skleníky s exotickými rostlinami. Je zde umístěn také pomník nantského rodáka Julese Verna.
Ostrov Feydeau (Ancienne île Feydeau) - v letech 1926 - 1938 byl ostrůvek připojen k pevnině zasypáním několika ramen Loiry. Ostrůvek zůstal ve vzhledu z 18. století, kdy si tady stavěli domy bohatí loďaři. Je zde dům, kde se narodil Jules Verne (1828 - 1905).
Náměstí Place Graslin bylo pojmenováno po finančníku Graslinovi. Stojí zde stylově neobyčejně propracované divadlo Grand Théatre s korintskými sloupy na průčelí. Proti divadlu je známá kavárna Le Cigalle, postavená v impozantním stylu art nouveau. Setkávali se v ní osobnosti uměleckého života a i dnes je stále nejoblíbenějším místem schůzek v Nantes.
Pasáž Pommeraye patří k architektonickým skvostům Nantes. Pasáž je ozdobena soškami, sloupy, reliéfy. Původně tu byly i byty, jejichž obyvatelé sledovali dění v pasáži. Dnes jsou tu různé obchůdky a kavárničky. Pasáž prý inspirovala spisovatele Julesa Verna pro román 20 tisíc mil pod mořem když vymýšlel ponorku Nautilus.
